Obsah románu
5. 1. 2007
Citát z dopisu nejmenovaného vědeckého pracovníka dceři (básnířce) Jan Páska:
Váš talentovaný táta vytvořil přesný, psychologicky svěží a dojímavě živý obraz mentality svých (mých) vrstevníků a způsobu myšlení, ve kterém je mi (a bylo mi) velmi dobře na světě; aniž o tom ví, stal se mi (a mě podobným) velmi blízkým člověkem. Spolupůsobení jeho pohledu na svět a Vašich upřímných a intenzívních básní mi způsobuje stálou klidnou radost.
Tančili jsme holanďana, aneb zlátnoucí šedesátá léta
Šestiletý Radim nachází zálibu v dětských hrách na
doktory se svými dětskými kamarádkami ze sousedství To koreluje
s furiantským vychloubáním jeho venkovského dědečka, který všem sousedům
vypráví, že jeho vnuk bude jednou doktorem. Radimovou dětskou láskou se stává
v první třídě Marcela, která se ho rázně zastane, když mu jiný kluk vrazí
facku. Je to však láska tajná. Posedlost po zkoumání anatomických proměn
dívčího těla Radima neopouští po celou dobu základní školní docházky. Osahává a
svléká své sousedské kamarádky, ale tajně miluje spolužačku Marcelu.
V deseti letech přichází do jejích třídy Pavlína, do které se zamiluje.
Pavlína je ctižádostivá dívka z chudé rodiny. Marcela a Pavlína se stávají
největšími kamarádkami. Marcela je kultivovaná maloměstská blondýnka, Pavlína
naopak je divoká dívka z lesů.
Když jednou do jejich městečka zavítal cirkus, seznámil se
Radim se stejně starou cirkusáckou dívkou Žanetou, která ho provedla cirkusem a
také maringotkou, ve které s rodiči žije. Zvláštní dívka s balkánskou
krví a s pronikavým pohledem v Radimovi zanechá nesmazatelnou
vzpomínku. Marcelina kritická poznámka na účet života cirkusáků, a tedy i
Žanety, způsobí ostrou výměnu názorů mezi Radimem a Marcelou. Je to také
okamžik, kdy Marcela začne brát Radima na vědomí. Jsou nejlepšími žáky ve třídě
a neustále spolu soupeří o první místo v prospěchu.
Na vánočním večírku
v sedmé třídě Pavlína zazáří jako taneční hvězda. Radim, který je do ní
zamilován, prožije téměř otřes, když ho Pavlína vytáhne na parket k tanci.
Poprvé na tomto večírku uslyší z gramofonu hlas Elvise Presleyho a jeho
píseň Heartbreak Hotel. I tento
moment se mu vryje do paměti v souvislosti s Pavlínou a také se po
letech opět v souvislosti s Pavlínou z paměti vyvolá. Vrcholný
zážitek s Pavlínou ze školních let je z posledního školního výletu na
Velkou Fatru. Radim zosnuje noční výpravu do dívčího pokoje, a tam,
v zoufalé situaci, kdy hrozí přistižení učitelem, se schová k Pavlíně
do postele. Přes ohromný strach v této situaci svérázným způsobem vyzná
Pavlíně lásku.
Pavlína
s Marcelou se scházejí často u Marcely doma. Tam se Pavlína své kamarádce
svěřuje s trápením nad rodinnými poměry, které u nich doma panují. Chce
jít na střední školu do Brna a odejít z domova. V poslední školní den
zdrží nostalgie Radima i Marcelu ve škole. Nezávisle na sobě je něco žene zpět
do třídy, kde se setkají. Než se rozejdou, dají si slib, že zůstanou věrnými
kamarády.
Střední škola
začíná pro Radima chmelovou brigádou, na které pozná spolužačku Ivu. Při tanci
s ní poprvé skutečně pozná řádění hormonů ve svém těle. Nastávají
gymnasijní léta, ve kterých se silně tlakuje Radimův sexuální a citový hrnec.
Radim cítí, že láska chodí kolem něho, ale také ví, že ještě nedozrál na to,
aby k lásce dosáhl. Vědomě na sobě pracuje. Učí se, sportuje se svým
věrným kamarádem Mirkem, tančí, hraje na klarinet a na kytaru a zpívá. Hluboce
prožívá taneční. Jedna z jeho sudiček mu vdechla do duše blues. Inhaluje
krásu tance, který se stává jeho obrovským koníčkem.
Na jednom
z prvních plesů se zamiluje do Dáši. Dáša je jedna z dívek, patřící
do party, která každý den jezdí autobusem z městečka do Brna. S Dášou
začíná vztah, který je tak neurčitý, že nedá spát ani Radimovu kamarádu
Mirkovi. Tomu se Radim svěřuje, že sice Dášu miluje, ale prostor, který kolem
sebe a pro sebe vidí, ho svým rozměrem přitahuje a vzrušuje příliš na to, aby
se připoutal k jednomu jeho bodu – Dáše. Poprvé si sám přiznává
schizofrenní mysl, ve které mu bude vzdálené blues zastiňovat zrak při chůzi
kolem lásek, které mu budou stát u cesty. Radimova pevná vůle a dech jiné
sudičky přinesly ovoce v posledním ročníku gymnázia. Radim se vytáhl, stal
se sebevědomým a atraktivním klukem. Na lesní brigádě na Šumavě mu svoji přízeň
nabízelo hned několik spolužaček, ale nejcennější byla přízeň Ivy, která byla
tiše pokládána za třídní královnu.
Svět se začal
měnit. Na světovou scénu vstoupily takové osobnosti, jako byli J.F.Kennedy a
Nikita Chruščov, na hudebním nebi zavládl bigbít, začali se nosit malá
tranzistorová rádia, texasky a silonové košile. Šedesátá léta dostaly
přívlastek „zlatá“. Zlatá šedesátá léta. Svět hudby ovládli Beatles. Železná
opona přestala být neprodyšná. V Československu se poslouchalo radio
Luxemburg, sledovala se rakouská televize, vznikaly divadla mladých forem a
v Literárních novinách se začaly objevovat odvážné články. Reakcí mládeže
v našem městečku bylo založení Klubu mladých, který měl dělat hlavně
satirické divadlo malých forem. Protagonisté tohoto divadla napsali první pořad
„Ach to mládí.“ Zapojili se téměř všichni, snad jen Radim zůstal stát bokem,
jako pasivní pozorovatel. Necítil se na to, aby hrál divadlo. Nedlouho před tím
prodělal onemocnění, které zanechalo následky na jeho vegetativní nervové
soustavě. Byl vnitřně nervově labilní a stresové situace mu nepřiměřeně
zvyšovaly krevní tlak. To jeho třetí sudička naznala, že je třeba Radimovi
srazit hřebínek. Necítil odvahu jít s tímto handicapem na jeviště. Tak
z povzdáli sledoval, jak se na jevišti pohybují jeho tři lásky a slyšel,
jak někde v jeho blízkosti šustí křídla andělů a z dáli zní blues
brblavého saxofonu.
V Radimově
životě se objevují dva noví kamarádi – Vojta a Viktor. Ve Viktorově chatce na
zahradě zakládají spolek nazvaný „rytíři podvazkového pásu“. Byl to svým
způsobem dopad Radimova odklonu od klubu mladých, který připravoval své první
divadlo. K úplnému odloučení Radima od klubu však nedošlo a dojít nemohlo,
protože k němu byl Radim připoután pevným poutem - trojicí dívek Marcela,
Pavlína, Dáša. Miloval všechny tři, každou jinak. Tehdy ještě nevěděl, že když
bude někoho v životě milovat, tak mu to zůstane navždy.
Radim se zatím
pilně připravuje na maturitu. Na pozadí divadelních zkoušek pořadu „Ach to
mládí“ prochází Radim řadou pro něho důležitých událostí. Už tak dost
rozechvělý bigbítovou atmosférou, je uchvácen koncertem Olympicu, kde spolu
s ostatními mohl vidět a slyšet takové hvězdy jako Miki Volek nebo Pavel
Bobek, prožívá zamilování do mladší spolužačky, která mu chce věnovat své
panenství. Na velké silvestrovské zábavě se také událo mnoho, Radim tam
nejdříve prožil milostnou episodu s krásnou dívkou Květou, pak se opilý
pokoušel o přízeň Dáši a nakonec se osudovým způsobem ocitl bok po boku
s Marcelou na jevišti, kde zpívali milostný duet.
Maturitu složil
Radim v pohodě. Vychutnal si pocit jistoty a sebevědomí při zkoušce
z fyziky. Jako by právě tam chytil pořádný vítr do plachet, pokračuje
v suverénní jízdě i na maturitním večírku. V přilehlém parku se
poprvé opravdu miluje s jednou z třídních hvězd, a při ranním loučení
maturantů si grandiózním polibkem vychutnává třídní královnu Ivu. Radim všechny
tyto své prožitky vnímá ne jako dobývání, ale spíš se cítí být obdarováván a
své úspěchy přijímá s vděkem a láskou.
Soubor divadélka
Termafor úspěšně předvedl představení „Ach to mládí“ a také to patřičně
oslavil. Vínem, tancem, zpěvem a nechyběla i špetka sexu. Prezentovali se
městečku opravdu tak úspěšně, jak říkala kritika? Z jakých úst ta kritika
zněla? Z úst představitelů komunistické moci a jejich přisluhovačů!
Radikálnější členové souboru nebyli spokojeni. Byla to ostudná blamáž! Ve svých
scénkách říkali lidem právě to, co chtěli představitelé moci! Nad osudem
Termaforu se poprvé objevil otazník.
Čas nemilosrdně valil všechno před sebou jako buldozer. Ve čtyřválcovém
motoru vařili Beatles, na plyn šlapal
Miki Volek a volantem svorně točili Jiří Suchý a Jiří Šlitr. Klub mladých byl
jako životem překypující těleso. Nastával jim čas zábavy. Čas adorace mládí.
Opojný čas, na který nikdo nezapomene. Tančili holanďana a opíjeli se
koktailem, namíchaným z vína, bigbítové muziky, potu, cizích slin v
ústech, sexuálních sekretů a slz smíchu. Radimovi se zjevovali andělé. Neviděl
je, ale slyšel šustot jejich křídel. Věděl, že je to láska. Nevěděl, jak vypadá
láska, ale každou chvíli ji cítil poblíž sebe. Připadalo mu, že jsou jako dva
slepci – láska a on. Tápali v prostoru a hledali se. Radim bral do rukou
svůj klarinet a hrál blues. Dlouhé, táhlé, válející se jako ranní pára nad řekou.
Když se zahleděl do očí Pavlíně, vytvářel se mezi nimi tunel. Tím tunelem
přicházela až k němu, jako kdyby ji přiblížil dalekohled. Cítil stesk a
touhu pro něčem, co neuměl vyjádřit. Když vpustil do své duše Marcelu, ucítil
slunce. Hleděl s nostalgií na svoji nejmilejší kamarádku a cítil zvláštní
tlak za očními víčky a za kořenem nosu. Pak tady byla Dáša. Zvonivý smích,
naivním údivem pootevřená ústa a doširoka otevřené oči. Každým pohledem, jako
by se na něco ptala. Byla to nekonečná série nevyslovených roztomilých otázek,
které Radima obrovsky vzrušovaly.
Nadcházející
prázdniny mají partu na dva měsíce rozdělit. Poslední předprázdninovou akcí je
koupání v lomu a večer taneční zábava - letní noc. Na letní noci se
střetávají s klukem, který nedlouho předtím ublížil Marceli a teď
provokuje tím, že na parketu předvádí svého ostravského holanďana a strhává na
sebe pozornost. Všichni cítí, že je to z jeho strany výsměch a výzva.
Zraky se upírají na Radima. Pokoří on pyšného Ostraváka? Radim cítí, že musí výzvu
přijmout. Jde na parket s Dášou. Po počátečním nervózním roztančení
předvedou zatím svého nejlepšího holanďana. Dávají do toho oba vše, co
v nich je. Jejich tanec hýří elegancí, razantností a nápaditostí. Skončí
udýchaní a šťastní za všeobecného skandování a projevu nadšení. Po odeznění
euforie, chtějí být sami. Vydají se na noční rande, které, přes horu citů,
nekončí ani pro jednoho z nich dobře. Vracejí se na taneční zábavu do
situace, kdy Marcela z neznámé příčiny zkolabovala. V dramatické
atmosféře zřetelně vystupuje vztah mezi Marcelou a Radimem, který se Marcely
ujímá a odnáší ji v náručí domů. V hrůze a strachu, které Marcelin
kolaps provázejí, se v Radimovi aktivuje myšlení a rozhodování dospělého
člověka. Ozve se dávné pouto ze školních let, z doby, kdy si s Marcelou
přísahali na přátelství.
Poté, co Radima
ujistil lékař, že Marcela bude v pořádku, odjíždí Radim s Vojtou na
prázdniny na chatu do Beskyd. Tam oba prožívají nevšední zážitky
s Melánií, půvabnou dívkou, která se zjevila jako pohádková bytost, aby
rozjitřila jejich city a vášně, a bez otázek, které se nikdo neodvážil
vyslovit, jim poskytovala milostné něžnosti, ze kterých oba chlapci ztráceli
hlavu. Konec snu způsobil až střet s klukem, bývalým přítelem Melánie,
který stál až dosud v pozadí. Kocovinu jedou kluci vyhnat na motorkách do
beskydských kopců, kde se Radim svěřuje Vojtovi se svým vnímáním světa, lásky a
hlavně představy života, který je před ním.
Skončily prázdniny
a co bude dál? Dá někdo zase dohromady partu, která už před prázdninami byla
názorově tak nesourodá? Navíc, začal pofukovat reformistický vítr. Odpovědí
pověřil osud Marcelu, která, tajně, navštívila ředitele národního podniku,
který měl nad souborem Termafor patronát. Svěřila se s touto návštěvou jen
jedinému člověku. Komu? No, komu jinému než Radimovi. Osud malému divadlu přál.
Zmíněný ředitel byl sice komunista, ale patřil k těm, kteří už
z dálky cítili reformistickou náladu, visící ve vzduchu. Avantgardně
smýšlející studenti mu byli blízcí. K proniknutí mezi členy klubu mladých
si zvolil tu nejobtížnější, ale zato zaručenou cestu. Pozval k sobě na čaj dva
nejradikálnější a vedl s nimi dialog o společenském vědomí, o historii,
revoluci a roli studentů v reformistickém hnutí. Jejich nejistotu zlomil
v okamžiku, kdy před ně položil scénář hry „Anděl na střeše“,
z repertoáru brněnského divadla Večerní Brno. Líná a dýchavičně sípající
lokomotiva se zase rozjela naplno a dokonce rychleji, než kdy předtím. Celá
řada našich hrdinů začala chodit na vysoké školy. Pocítili v sobě nový
rozměr. „Anděl na střeše“ byl pro ně výzvou, ale také arénou, na které se mohli
projevit. Nezpomalilo se ani citové zrání. Spíš naopak. V partě začaly
vznikat páry. Večírky, oslavy, víno, zpěv a tanec. Jelo se na plné pecky. Kromě
několika párů vznikaly i tajné lásky. Sny, touhy, zamilování. To je spojovalo.
Nenaplněné lásky harmonizovaly v duši s hudbou. Byli tady Beatles
s písničkami jako Love Me Do, From
Me To You, byl tady Semafor, Olympic. Do srdcí se drásavě zasekávaly ječivé
tóny elektrických kytar a chrapot saxofonů. Hlavy se skláněly nad gramofony s
černými vinylovými deskami a srdce někdy tloukla divoce, jindy se málem
zastavovala, když se tančilo při magnetogonu.
Radim tuší, že nic
v životě nedostane zadarmo. Ví, co od života chce: lásku. Ví, že bude
muset mít co nabídnout. Je romantik, ale realistický. Má slabost pro krásné
ženy a ví, že krásné ženy mívají zase slabost pro hezké, šarmantní, chytré a
odvážné muže. Takovým se chce, jak sám říká – ve spolupráci s osudem,
stát. Pilně studuje, sportuje a zamilovává se. Prožívá milostná opojení a
dobrodružství s nejhezčími dívkami v partě. Nejintenzivněji prožívá
období, kdy se v klubovně scházejí s Dášou a trénují holanďana. Radim
vymýšlí technicky náročné figury, které se těžko zvládají. Učí se spolu i
figury, o kterých Dáša říká, že jsou ,hříšné‘, a nedovoluje Radimovi je
předvádět na veřejnosti. Radim překypuje touhou, je však nestálý, nerozhodný, a
za to platí. Před očima své nejlepší kamarádky Marcely, která vždy stála při
něm, a která pod pláštíkem kamarádství skrývá k Radimovi i hlubší vztah,
rozehrává Radim milostné hry s Dášou, pak s Pavlínou a znovu s Dášou,
hry, které nezvládá, a své lásky, byť nechtě, zraňuje. Radim otevírá Marcele
své srdce a svěřuje se jí s tím, jak sám těžce nese své neúspěchy
v hledání lásky. Definitivně ztratil obě své favoritky, Pavlínu i Dášu,
které si našly partnery.
Po úspěšném
odehrání hry „Anděl na střeše“ se nachyluje k rozpadu divadelního souboru
Termafor. Je to opět Marcela, která se pokouší stmelit jejich partu. Do
programu prestižního plesu zařadí taneční vystoupení jejich party. Sólové
předtančení tance jive má předvést
Pavlína se svým partnerem, se kterým trénuje v kroužku společenských tanců
v Brně. „Křoví“ jim má při vystoupení dělat několik dalších párů, tančících
jednoduchý jive. Mezi tančícími má
být i Dáša a Radim, každý však s jiným partnerem. Marcela chce, aby
Pavlína na tomto vystoupení zazářila. Jen ona ví, jaké peklo prožívala
její kamarádka v dětství díky neuspořádaným poměrům v její rodině.
Pavlína se odstěhovala na studentské koleje do Brna, a Marcela si přeje, aby
tento večer byl pro Pavlínu skvělým rozloučením s jejich městečkem.
Exhibice začíná, Pavlína s partnerem vbíhají na parket za potlesku u stěn
se tísnících diváků. Čtyři tanečníci vykročili směrem ke skupince dívek. Radim
jde jako první. Zastaví se u dívek, ale místo mu určené tanečnice, bere za ruku
Dášu a odvádí ji na parket. Je jako pes, kterého svedl ze správné stopy pach
jeho smečky. Díval se Dáše do očí a přenášel svůj záměr i na ni. Oba cítili, že tímto
jejich tancem skončí jejich společná cesta na tanečním parketu. Mělo to být
jejich vyvrcholení a pak konec, tma. Ale oba také chtěli pokořit neskromnou
Pavlínu. To vše je teď spojilo a bylo to silnější než to, co je nedávno rozdělilo.
Rozjeli to na plné pecky. Předváděli technické i ,hříšné‘ figury, které nedávno
tajně trénovali. Všem bylo jasné, že začal souboj. Pavlínin jive byl ladný, dráždivý, vyšperkovaný
jihoamerickými pohyby a připomínal estetické skoky koně při závodě v parkuru.
S tím kontrastoval Radim, pohybující se většinou v mírném předklonu
na pokrčených nohách a připomínající běžce startujícího z letmého startu.
Dáša věděla, o co jde. I ona měla motiv. Chtěla zkrotit toho neústupného,
tvrdošíjného a úspěchem posedlého kluka. Chtěla, aby teď, kdy už není jeho,
poznal, že ona je lepší než on. Nešlo už vůbec o Pavlínu, šlo jen o ně dva.
Napětí, ve které se dlouhou dobu měnila jejich velká láska, dostalo šanci se
vybít. Proměnilo se v mohutnou jiskru. Jejich holanďan byl strhující. Byli víc ve vzduchu než na zemi. Radim
měl v zásobě figury, které s Dášou trénovali a které prudérní Dáša
nikdy nechtěla tančit na veřejnosti. Když je teď vytahoval, bylo to, jako by
dával podpásové rány. Dáša je k jeho údivu brala bez mrknutí oka. Pobavený
dav tleskal. Radimovi zbývala poslední náročná figura, kterou s Dášou
zvládli jen jedenkrát, pak se Radim zablokoval a nedokázal ji zatančit. Dášin
provokativní pohled a tleskající dav. To byla výzva. Radim věděl, že teď nebo
nikdy. Byl to poslední tanec s Dášou. Poslední šance. Jde do toho a
kritickou figuru zvládají excelentně. Tanec skončil. Nastalo probuzení, něco
jako studená sprcha. Rozčilená Pavlína odjíždí do Brna. Ještě se zastavuje u
Radima s jedinou otázkou: Proč? Radim ví, že tímto ji definitivně ztrácí.
Tak jako Dášu. Sprchu výčitek na něj snese i hystericky plačící Marcela. Ani
ona nechápe, proč Radim všechno pokazil. Když býval v zajetí blues,
z dáli slýchal chraplavé tóny saxofonu a svým klarinetem vypouštěl ze sebe
dávivou tíhu, zjevovaly se mu jeho lásky: Marcela, Pavlína, Dáša. Nasával je a
žil jimi. Teď je všechny ztratil. Zůstal sám. Z okna kavárny byla slyšet
píseň Heartbreak Hotel.
Pavlína, Elvis a hotel zlomených srdcí. Za zády uslyšel klapot jehlových
kramflíků. Jeho chřípí zachytilo známou vůni. „Co tys mi přišla říct?“ zeptal se, aniž se
otočil.
„Královna je mrtva. Ať žije královna!“ řekla tiše. Vzal ji kolem ramen a
kráčeli spolu ke kavárně. Jmenovala se Zdena. Když před půl rokem přišla do
klubu, vzala všem klukům dech. Černovláska s perlivým úsměvem, vyzývavá,
ale nedobytná. Byla snad jediná z klubu, komu imponoval Radimův neplánovaný
taneční souboj s Pavlínou. Byl to i její styl. Napadlo ji, že teď, kdy se
od něho všichni odvrátili, potřebuje Radim spřízněnou duši.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář